Variabilní aplikaci hnojiv využívají dle nedávného průzkumu Agrární komory ČR již celé dvě třetiny českých zemědělců. Proč jde o stále příliš nízký podíl a proč by mělo být precizní zemědělství jedním z hlavních zemědělských témat veřejné diskuze? A jakou roli by při tom měl hrát stát? Nad tím se zamýšlí Lukáš Musil, spoluzakladatel největšího českého startupu zaměřeného na precizní zemědělství Agdata a akreditovaný zemědělský poradce.
Čeští zemědělci se během posledních dvou letech museli vyrovnat s celou řadou nepříznivých faktorů spojených s energetickou krizí i rostoucí inflací. Rapidní nárůst energií a paliv zvýšil náklady na sklizeň i skladování úrody a hnojiva v posledních dvou letech zdražila o stovky procent. K jistotě nepřidává ani situace na komoditní burze. Cenu obilí zřejmě mj. tlačí dolů to ukrajinské, které míří přes Evropu do třetích zemí. Navíc letošní úrodu obilí ovlivnily v době sklizně deště, kvůli kterým klesla výrazně jeho kvalita a podle odhadů bude až 75 % použito jako krmné. Pozitivní není ani oznámení vlády, která se chystá snížit rozpočet ministerstva zemědělství až o 10,4 miliardy korun – uvidíme, jak toto nakonec dopadne.
Variabilní aplikace hnojiv využívají v nějaké míře 2/3 českých zemědělců, to ovšem nestačí
Na zemědělce působí nedobrý vývoj cen komodit a zdražování v jiných odvětvích, komoditní trhy a politicko-ekonomická situace ve světě, rozpočtová politika aktuálních vlád, ale i počasí. Jedná se o faktory, které běžný zemědělec neovlivní, ale naštěstí jsou další cesty, kterými si můžou zemědělci vylepšit svoji ekonomickou situaci.
Tou nejzásadnější je variabilní hnojení. Podle průzkumu Agrární komory ČR mezi jejími členy ho využívají celé 2/3 českých zemědělců. Variabilní aplikace hnojiv a postřiků na ochranu rostlin totiž přinášejí výhody nejen samotným zemědělcům, ale i krajině. Na základě kombinovaných vstupů v podobě satelitních snímků (a to i historických), dat o výnosech a samozřejmě i osobní zkušenosti agronoma lze podle zkušeností klientů Agdata pomocí variabilních aplikací hnojiv zvýšit výnosy až o 17 % nebo při zachování dlouhodobých průměrných výnosů ušetřit náklady až o 25 %, u dusíku dokonce o 30 %. To představuje statisíce až miliony korun úspor v každoročních rozpočtech zemědělských podniků.
I když se 2/3 mohou zdát hodně, tak opak je pravdou. Podle Veřejného registru půdy LPIS je v Česku cca 38 000 subjektů vlastnících nebo si pronajímajících půdu pro zemědělské účely. Z toho plyne, že je v Česku stále více jak 12 000 zemědělců, kteří variabilní aplikace nepoužívají, i když by mohli. To je ovšem škoda, protože minimálně třetina českých zemědělců nemá prostor, kapacity, možnosti se precizním zemědělstvím zabývat, a tak není schopná na vyšší výnosy či možné úspory, které jsou klíčové pro zachování konkurenceschopnosti a samotné existence zemědělských podniků, dosáhnout.
Dotaci na precizní zemědělství, resp. techniku potřebnou pro precizní zemědělství získají pouze někteří
6. června ministerstvo zemědělství vyhlásilo 1. kolo příjmu žádostí o projektové dotace na rozvoj venkova podle Strategického plánu nové Společné zemědělské politiky na období 2023-2027. Necelých 5 miliard z tohoto titulu je určeno na investice do zemědělských podniků živočišné i rostlinné výroby a je za ně možné pořídit právě potřebnou techniku a systémy v aplikační technice pro precizní zemědělství, a ním úzce spjatou variabilní aplikaci hnojiv či přípravků na ochranu rostlin. O to více je překvapující, že podle průzkumu Agrární komory ČR plánuje dotace na techniku pro precizní zemědělství využít jen necelých 42 % oslovených zemědělců.
Ať už jsou jejich důvody jakékoli, je zde dle mého názoru prostor pro aktivní pomoc státu. Ten by se měl kromě finanční podpory na potřebnou techniku rovněž zaměřit i na technologie potřebné pro precizní zemědělství a edukaci a informovanost, a to ve dvou směrech. V první řadě jsou to především samotní zemědělci. Ze zmíněného průzkumu Agrární komory ČR totiž plyne, že 23 % dotázaných o dotačním titulu neuvažuje jen z toho důvodu, že o něm nemá prakticky žádné informace. Je tedy zásadní více tuto oblast zemědělcům nastínit a podpořit zájem o ni. Druhá rovina je veřejnost. Je na místě pochválit mnohé české zemědělce, kteří se u tuto oblast zajímají a popularizují ji. Precizní zemědělství přináší, kromě zlepšení finanční kondice podniků v podobě vyšších zisků díky lepším výnosům, také úsporu. A to nejen finanční, ale hlavně materiálovou. Díky aplikačním mapám a plánování tras nespotřebují zemědělské stroje tolik paliva jako dříve, na pole se aplikuje méně hnojiv, která jsou cíleně dávkována pouze tam, kde to má význam. V neposlední řadě je to používání menšího a cíleného množství hnojiv a postřiků na ochranu rostlin, u kterých může být úspora až 90 %. Společným jmenovatelem těchto úspor je pak šetrnější dopad na životní prostředí.
Precizní zemědělství může zlepšit veřejný obraz českého zemědělství a zároveň ho více popularizovat, ministerstvo s tímto může výrazně pomoci
V dnešní době klimatické změny a oteplování planety jsou právě environmentalistika a udržitelnost velkým tématem veřejné diskuze. Mám ale pocit, že v českém zemědělství se akcentuje pouze z určitého pohledu. Nejedná se o bio a podobné certifikace, ale o to, jak se zemědělství v posledních letech posunulo. Často se totiž setkávám s představou nehospodárného zemědělce, který na poli rozlévá litry zbytečné a nezdravé chemie, a to díky spoustě dotací, které mu „dává stát. Přitom opak je pravdou a české zemědělství se nezaseklo v době socialismu, jak si někteří myslí. Ve využívání principů precizního zemědělství patří Češi mezi evropskou i světovou špičku, hospodárnost a ochrana krajiny leží velké části z nás na srdci a snažíme se ji aplikovat v praxi, jak nejlépe to jde, protože bez úrodné půdy bychom nebyli ani my.
A právě tady podle mě může ještě více pomoci ministerstvo zemědělství. I když se spousta z nás snaží edukovat nejen své okolí, ale i širokou veřejnost, tak nikdo nemá takové možnosti a prostředky jako stát, respektive ministerstvo – nejen k informování samotných zemědělců ohledně podpůrných programů a možností precizního zemědělství, ale i ke zlepšení celkového veřejného mínění ohledně našeho oboru.
Autorem textu je Lukáš Musil, obchodní ředitel a spoluzakladatel Agdata a akreditovaný poradce Ministerstva zemědělství České republiky.
O Agdata
Agdata založili bratři Musilové spolu s Jiřím Jiráskem v roce 2016. Během čtyř let se platforma stala nejrozšířenějším ekosystémem pro chytrou správu zemědělských podniků a farem. Určená je pro subjekty všech velikostí, od malých rodinných podniků po velké zemědělské koncerny. Ekosystém Agdata zahrnuje cloudovou softwarovou platformu a celou řadu telematických čidel a senzorů komunikujících pomocí GPS nebo LoRa sítě. Pod značkou Agdata City pak dodává senzory napojené na analytický systém také do měst a obcí.
