Štítek: MJEnergie

Vzrůstající význam distribuční složky u cen elektřiny výrazně pociťují firmy, obce či SVJ, které mají špatně dimenzované jističe. Ačkoliv se uchýlily k energetickým úsporám, ne vždy vyměnily také jističe. Ve finále to pro větší obce či městské části může znamenat zbytečné náklady v řádech statisíců korun. Velkou příležitostí pro revizi jističů může v nejbližších letech přinést i přechod na chytré elektroměry. Zákazníci by při jejich instalaci měli požadovat i zátěžové měření, které problémy s jističi a případnou možnost úspor odhalí.

Pro tuzemské spotřebitele byla v uplynulých letech z hlediska plateb za energie klíčová zejména cena takzvané silové elektřiny. Postupně však nabývá na důležitosti také druhá položka na fakturách – distribuční složka. Náklady na ni se postupně zvedají a ne jinak tomu podle odborníků bude i do budoucna. Na celkové platbě dodavatelům elektřiny by totiž měla mít většinový podíl.

„Distribuční poplatky dnes v maloodběru v řadě případů překročily obchodní složku. U velkoodběratelů, ať už jde o firmy či municipality, se tak zatím nestalo, nicméně trend je neúprosný. I u těchto zákazníků k tomu brzy dojde, často to však bude naprosto zbytečné. Kvůli špatnému nastavení jističů totiž přeplácí, aniž by museli,“ řekl Pavel Urubek, jednatel společnosti MJEnergie.

Problém jističů spočívá v tom, že jsou již historicky naddimenzované na vysoké odběry. U firem je mohou způsobovat energeticky náročné spotřebiče, typicky v průmyslových podnicích. Nicméně v řadě případů jde o naprosto běžná zařízení, například o osvětlení. Kvůli těmto jističům pak dodavatelé fakturují výrazně vyšší paušální částky za rezervovaný příkon. „Jističe se zbytečně vysokými hodnotami byly dříve velmi levné. Na odběrné místo se instalovaly i z důvodu obav, aby v případě připojení dalších spotřebičů nedocházelo k výpadkům. Trend je ale v současnosti přesně opačný, a to snaha o maximální úspory,“ upřesnil Pavel Urubek.

Úspory pouze v konečné spotřebě

Energetická krize přitom počet případů, kdy jsou jističe nevhodně dimenzované vzhledem k reálné spotřebě, ještě výrazně navýšila. Obce a firmy totiž často sahaly k úsporným řešením, nicméně jednalo se pouze o dílčí projekty. Typickým příkladem jsou městské části či obce, které během období vysokých cen energií přistoupily k modernizaci osvětlení. Staré halogenové výbojky vyměnily za moderní LED svítidla, jističe jim však zůstaly původní. Podle Pavla Urubka to při současných cenách znamená, že velké obce či městské části platí ročně naprosto zbytečně i více než sto tisíc korun.

„Starostové i zástupci firem se na nás často obracejí s tím, že se jim podařilo uzavřít výhodný kontrakt nebo výrazně snížit konečnou spotřebu energie, ovšem tento výsledek se jim nepropisuje do faktur. Mnohdy jsou překvapeni, že finanční úsporu jim může přinést něco tak nenápadného jako nový jistič,“ uvedl Pavel Urubek.

Nástup chytrých elektroměrů jako příležitost

Výrazných úspor jde podle jednatele společnosti MJEnergie v současnosti dosáhnout i u řady SVJ. Jde o případy, kdy má každá domácnost v rámci bytového domu vlastní uzavřenou smlouvu s dodavatelem energií. Každá bytová jednotka tak platí i svůj poplatek za distribuci. Razantní úsporu v takovém případě znamená sloučení bytového či panelového domu pod jeden elektroměr s instalací podružných měřidel pro každou domácnost.

„Toto řešení přináší úsporu v řádu desítek procent na celkových nákladech. Vždy samozřejmě záleží na konkrétním typu objektu. Důležitá je ale i skutečnost, že před sloučením se provádí zátěžové měření, které odhalí, kolik energie daná budova skutečně potřebuje,“ doplnil Pavel Urubek s tím, že u sloučení elektroměrů se často přijde také na nevhodně dimenzované jističe.

Podle něj tak bude mimořádně důležitý vývoj v následujících letech, kdy by se měly české domácnosti začít ve velkém osazovat chytrými elektroměry. Ty mimo jiné umožní vyhodnocovat spotřebu elektřiny ve čtvrthodinách. „Pro SVJ bude instalace smart meterů velkou příležitostí, jak optimalizovat také nastavení jističů. V horizontu několika let se totiž v Česku vymění prakticky všechny elektroměry. Instalace chytrého zařízení ale neznamená automaticky také výměnu jističe, nejen SVJ by tak měly usilovat o důkladnější revizi a provedení zátěžového měření, které tyto nedostatky může odhalit a zároveň přinést značné úspory,“ uzavřel Pavel Urubek.

O společnosti MJEnergie

Společnost MJEnergie (Myjsmeenergie s.r.o.) je objemově největším externím prodejcem energií pro firmy v České republice. Vznikla v říjnu 2020, za první rok existence přitom prodala 1,8 TWh energie. Kromě elektřiny a plynu se zaměřuje také na řešení osvětlení, fotovoltaiku, rekuperace či topení a klimatizace. Mezi její klíčové partnery patří E.ON, Energetický a průmyslový holding či Pražská plynárenská. Ve společnosti aktuálně působí více než dvacetičlenný tým s mnohaletými zkušenostmi v oboru energetiky.

Do tuzemské sítě jsou aktuálně připojeny mařiče energie o výkonu v řádech desítek megawatt. Nejčastěji jde přitom o velké fény. Deklarovaný výkon okolo 1 gigawattu v žádostech o připojení se stane realitou, pokud bude i nadále přibývat fotovoltaik a dalších nestabilních zdrojů. Řešením by měla být podpora bateriových úložišť, která přebytečnou energii využijí jednoznačně efektivněji než mařiče. V opačném případě budou běžní spotřebitelé absurdně finančně podporovat jak fotovoltaiky, tak fény, které energii z nich pouští do vzduchu, uvádí ve svém komentáři Pavel Urubek, jednatel společnosti MJEnergie.

Téma mařičů elektřiny výrazně rozproudilo debatu o smysluplnosti některých aspektů české energetiky. Zároveň se objevovaly i hlasy, že instalace mařičů je pouhý hoax či bouře ve sklenici vody. Faktem nicméně je, že do konce loňského roku dostali tuzemští distributoři žádosti o připojení mařících zařízení o výkonu zhruba tisíc megawatt. Což odpovídá jednomu bloku v Temelíně. Z celkového pohledu se tedy jedná o brutální výkon.

Na druhou stranu je třeba také uvést, že většina z těchto zařízení zatím neexistuje. Žádost o připojení totiž znamená, že projekt je teprve v plánu a připojený může být klidně až za několik let. Ve smlouvách o připojení se poměrně běžně uvádí jako maximální lhůta 36 měsíců od vzniku kontraktu. Pokud je k síti připojen do roka, je to malý zázrak.

Současně však platí, že řada mařičů je již nyní v provozu, jejich celkový výkon se však pohybuje v desítkách megawatt. A drtivá většina jsou právě často skloňované fény. Některá zařízení jsou pak certifikována jako bojlery, žádná voda se v nich však neohřívá a naopak pouští teplo do ovzduší. Z hlediska investorů se jedná o čistě byznysovou příležitost, které je aktuálně nakloněná konstelace legislativy, množství nestabilních zdrojů i cen elektřiny. Pokud by však došlo k jejich poklesu nebo nepříznivému vývoji na burze, investoři ze svých záměrů mohou velmi rychle vycouvat.

Placení fotovoltaikám i mařičům

Oproti deklarovanému tisíci megawattů je tedy k síti aktuálně připojen jen zlomek výkonu. Na druhou stranu se jedná o problém, který v tuzemské energetice již několik měsíců potichu probublává. Dříve se debata stáčela hlavně k cenám elektřiny, tento absurdní aspekt však byl nasvícen až zkraje letošního roku. Energetika přitom zná řadu způsobů, jak se zbytkovým teplem efektivně naložit pro jiné účely. Například mrazírny ho využívají k ohřevu vody či vytápění haly.

U mařičů však situace z pohledu spotřebitele příliš logiku nedává. Na trhu existuje obrovské množství fotovoltaik. Jejich provozovatelům přitom nepřímo platíme, aby mohli elektřinu vyrábět. Energie je však zejména v letním období příliš. Proto platíme i provozovatelům fénů, že tuto elektřinu v podobě tepla vypouštějí do ovzduší. Je to absurdní situace sama o sobě, aniž bychom do celé rovnice přidali ještě skutečnost, že tyto mařiče zároveň ohřívají vzduch.

Namísto podpory fotovoltaiky investice do baterií

Pokud by se v Česku přestaly ze dne na den stavět fotovoltaiky, dalších žádostí o připojení mařičů tepla by začalo rychle ubývat. Nicméně situace je přesně opačná. I přes určitý pokles poptávky je zájem o fotovoltaiku stále vysoký. Stát zároveň chce dále podporovat nestabilní obnovitelné zdroje a spolu s tím postupně vypínat zdroje stabilní, konkrétně uhelné elektrárny. To znamená další výkyvy v síti, růst cen odchylek a také nutnost dalšího vyrovnávání sítě pomocí záporných zdrojů. Tedy i mařičů, které by měly přebytek elektřiny v síti v určitých momentech řešit.

Aktuální situaci přitom nemohou zabránit ani distributoři, neboť by porušovali legislativu. Pokud je na konkrétním místě kapacita v síti, distributor nemá jinou možnost, než smlouvu o připojení zájemci vydat. A je jedno, zda jde o fotovoltaiku, mařič, dieselový agregát nebo jiné zařízení.

Řešení současné situace může být dvojí. První variantou je legislativní úprava, kterou by se možnost instalace mařičů omezila. Ještě jednodušším řešením pak může být dotační podpora bateriových úložišť, která představují výrazně smysluplnější cestu, jak nakládat s přebytečnou elektrickou energií. Zatím se však setkáváme se záměry peníze tomuto řešení spíše vzít a pumpovat je do fotovoltaiky. Jak už bylo ovšem zmíněno výše, s přibýváním těchto nestabilních zdrojů by pravděpodobně narůstal i počet mařičů. Věřme, že taková situace nenastane.

Autor komentáře: Pavel Urubek, jednatel společnosti MJEnergie

O společnosti MJEnergie

Společnost MJEnergie (Myjsmeenergie s.r.o.) je objemově největším externím prodejcem energií pro firmy v České republice. Vznikla v říjnu 2020, za první rok existence přitom prodala 1,8 TWh energie. Kromě elektřiny a plynu se zaměřuje také na řešení osvětlení, fotovoltaiku, rekuperace či topení a klimatizace. Mezi její klíčové partnery patří E.ON, Energetický a průmyslový holding či Pražská plynárenská. Ve společnosti aktuálně působí více než dvacetičlenný tým s mnohaletými zkušenostmi v oboru energetiky.

Zatímco před dvěma lety měla řada firem problém sehnat dodavatele energií, dnes tyto subjekty o zákazníky bojují. Ustupují přitom od nutnosti záloh. Nejčastěji se snaží zafixovat zákazníky na 2 roky, poměrně běžná je ale i kombinace fixace se spotem. Někteří dodavatelé se také nově snaží přenést odpovědnost za odchylky ve spotřebě na zákazníky. S čím se aktuálně potýkají velcí dodavatelé fotovoltaik? A jak se budou v následujících měsících vyvíjet ceny energií? Hlavní současné trendy v energetice shrnuje následující článek.

Boj o zákazníky

Oproti období energetické krize lze nyní na trhu sledovat boj o firemní zákazníky. Před dvěma lety byla standardem platba záloh, zpravidla se 14 dny splatnosti. Pokud firma zálohy nechtěla, musela spoléhat na rating, u dodavatele ale v drtivé většině s tímto požadavkem neuspěla. V některých případech se dokonce stávalo, že dodavatelé o zákazníky neměli zájem, protože pro ně byli kvůli výši odchylek ztrátoví. „Někteří od záloh již upouští a dá se říci, že situace se vrací do starých kolejí. Dodavatelé se o zákazníky přetahují a často jsou jim kvůli riziku ukončení kontraktu ochotní nabídnout zajímavé podmínky,“ uvedl Pavel Urubek, jednatel společnosti MJEnergie, která je objemově největším externím prodejcem energií pro firmy v České republice.

Fixace ceny i kombinované produkty

Dodavatelé energií si své zákazníky snaží aktuálně uvazovat, nejčastěji jim nabízejí fixované kontrakty na dva roky, ať už se jedná o firmy či domácnosti. Ne každá nabídka je však výhodná. „I když ceny energií poklesly, zákazníci by měli zůstávat ve střehu. Setkat se lze i s nabídkami okolo 4000 Kč za MWh elektřiny s fixací na dva roky, což je při současných cenách opravdu nevýhodné,“ sdělil Urubek. Mezi firmami je pak velmi oblíbená kombinace, kdy mají zafixovanou pouze část objemu spotřeby, zpravidla se jedná o 60 či 70 procent. „U zbytku objemu pak věří, že si ho zejména v létě dokoupí za zajímavější ceny. Tyto produkty se na trhu silněji etablovaly až v období energetické krize, nicméně mezi firemními zákazníky si získaly velkou oblibu,“ řekl Pavel Urubek.

Přenášení odpovědnosti za odchylky na zákazníky

Vlivem energetické krize se také výrazně změnil vztah dodavatelů energií a zákazníků z řad firem s ohledem na odchylky ve spotřebě. Zatímco dříve nesly veškeré riziko výhradně dodavatelé, dnes se ho již někteří z nich snaží přenést na zákazníky. Během krize totiž v odchylky oproti plánované spotřebě znamenaly ztráty v řádech milionů korun. „Dnes tak část dodavatelů vyhodnocuje odchylky podle a tyto náklady přenáší na zákazníky. Dříve to bylo v hodinových slotech, nově se však účtuje ve čtvrthodinách. Pro zákazníky to tak znamená, že musí lépe plánovat a optimalizovat svoji spotřebu,“ doplnil Urubek.

Vývoj cen a nejistota

I přes uklidnění cen na trhu stále panuje extrémní nejistota. Ta je spojená zejména s nestabilní mezinárodní situací, podle Urubka už přitom cenu neovlivňuje pouze válka na Ukrajině, ale také konflikty na Blízkém východě či situace na Taiwanu. V poslední do tvorby ceny vstoupilo i odstavení dodávek ruského plynu do Rakouska. „Ceny i s ohledem na začátek zimy půjdou v následujících třech měsících pravděpodobně mírně nahoru. Na jaře je určitě možný pokles, podobně jako tomu bylo letos, nicméně i tradeři avizují, že výraznější propady cen s ohledem na aktuální mezinárodní situaci a celkovou nejistotu nepředpokládají,“ uzavřel obchodní ředitel společnosti MJEnergie Jan Šmíd.

Sdílení začíná fungovat, agregace a flexibilita zatím v nedohlednu

Velkou změnou tuzemské energetiky je zahájení provozu Energetického datového centra (EDC). Zatím však funguje pouze v omezeném rozsahu pro účely komunitní energetiky. Sdílení elektřiny mezi firmami přitom podle Urubka funguje překvapivě dobře. „Firmy sice platí distribuční složku, ale výrazně ušetří na té obchodní. Ve finále tak musí především hlídat to, aby elektřinu spotřebovali v dané čtvrthodině,“ doplnil Urubek.

EDC by však do budoucna mělo zajišťovat i agregaci či flexibilitu. „Zatím to možné není a myslím, že minimálně do začátku roku 2027 to ani možné nebude. Aktuálně mají na trhu z hlediska agregace a flexibility dominantní postavení největší hráči, což je pro firemní zákazníky dost limitující. EDC by to mělo změnit, ale jeho plnohodnotné zahájení provozu je zatím vzdálené,“ doplnil Urubek.

Panely na skladech

Uklidnění trhu s fotovoltaikou s sebou přineslo poměrně složitou situaci pro některé velké subjekty, jež toto řešení poskytují. V období energetické krize nakoupily obrovské množství panelů, o ty je ale nyní výrazně menší zájem než v minulosti. Zpravidla se přitom jedná o zařízení s nižším výkonem, než který je dnes standardně k dostání. „U některých firem jde o stamiliony korun, které jim teď čekají ve skladech a nikdo ze zákazníků je moc nechce. Budou je tak muset prodávat pod cenou a odepisovat významné částky. Pro některé to bude obzvlášť bolestivé, ztráty se mohou vyšplhat až na hodnotu běžného zisku za období tří let,“ uzavřel Pavel Urubek.

O společnosti MJEnergie

Společnost MJEnergie (Myjsmeenergie s.r.o.) je objemově největším externím prodejcem energií pro firmy v České republice. Vznikla v říjnu 2020, za první rok existence přitom prodala 1,8 TWh energie. Kromě elektřiny a plynu se zaměřuje také na řešení osvětlení, fotovoltaiku, rekuperace či topení a klimatizace. Mezi její klíčové partnery patří E.ON, Energetický a průmyslový holding či Pražská plynárenská. Ve společnosti aktuálně působí dvacetičlenný tým s třicetiletými zkušenostmi v oboru energetiky.

Ačkoliv mají již smlouvu o připojení, fotovoltaiku pro dodávání elektřiny do sítě stavět nechtějí. Firmám se kvůli poklesu cen elektřiny přestává dokončení těchto projektů vyplácet. Raději proto realizují fotovoltaické elektrárny pouze pro pokrytí vlastní spotřeby. Důvodem je také očekáváný růst distribučních poplatků v následujících letech. Utlumení části poptávky aktuálně pociťují zejména velkoobchody s elektrem, které v minulosti pořídily obrovské množství solárních panelů a nyní se je snaží prodat za zlomek původní ceny.

Pokles cen elektřiny pro mnoho firem znamená, že nad stavbou či instalací fotovoltaické elektrárny začínají přemýšlet jinak než před rokem či dvěma. „Prioritou pro podniky je aktuálně provoz fotovoltaiky čistě pro vlastní spotřebu. Důvody jsou v zásadě dva – jednak pokles cen elektřiny a nárůst distribučních poplatků, u kterého se očekává, že bude v dalších letech pokračovat,“ řekl Pavel Urubek, jednatel společnosti MJEnergie.

Ještě v době, kdy byly ceny elektřiny extrémně vysoké, přitom řada firem budovala fotovoltaické elektrárny, prostřednictvím kterých mohla elektřinu dodávat do sítě. Díky vysokým výkupním cenám to pro ně bylo z ekonomického hlediska lákavé. „Dříve byly ceny úplně jinde. Výkupní se pohybovaly i kolem 3800 korun za megawatthodinu, loni pak zhruba okolo 3500 korun, což bylo pro výrobce velmi lákavé. Dnes, pokud chce firma za stejné množství elektřiny dostat fixní částku, dostane nabídku maximálně na 500 korun,“ uvedl Pavel Urubek.

Nicméně i to podle něj nebývá pravidlem, v některých případech totiž dodavatelé nabízejí výrobcům z řad firem částky odvozené od aktuálních spotových cen. „Fixovat se velmi často nevyplatí, v některých hodinách jsou totiž ceny elektřiny nulové nebo dokonce záporné,“ řekl jednatel společnosti MJEnergie s tím, že právě tyto situace jsou typickým důvodem, proč se firmy oproti posledním dvěma letům mnohem častěji kloní k tomu, aby elektřinu vyrobenou díky fotovoltaice využily pro vlastní spotřebu.

Růst distribučních poplatků

Nepřímo je k tomu vede i druhý důležitý faktor, kterým je růst distribučních poplatků. „Vývoj ceny silové elektřiny je do budoucna velmi obtížně predikovatelný, trh stále svírá nejistota, nicméně s ohledem na aktuální dění může dojít jak k nárůstu, tak poklesu. U distribučních poplatků je naopak prakticky jisté, že do budoucna dále porostou, například vlivem modernizace distribuční sítě,“ sdělil Pavel Urubek.

Například v letošním roce došlo v některých případech k nárůstu o více než 100 procent, týkalo se to zejména poplatku za použití sítí, u systémových služeb se pak nárůst blížil 90 procentům. Firmy se proto snaží prostřednictvím vlastních fotovoltaických elektráren snížit množství elektřiny, které ze sítě odebírají, aby tím ponížili také absolutní výši poplatků za distribuci. Určitým paradoxem přitom je, že právě rostoucí počet FVE je jednou z příčin růstu těchto poplatků. Síť totiž musí být dostatečně modernizována, aby přenos energie z fotovoltaik zvládla.

Problémy velkoobchodů

Pokles cen elektřiny tak způsobil, že řada firem, které dříve chtěly na zelené louce stavět fotovoltaickou elektrárnu, mají dnes sice již platnou smlouvu o připojení, ale od původního záměru upustily. Tento vývoj tak může zásadně dopadnout na dodavatele, kteří v době energetické krize viděli v podobných projektech velký potenciál a nyní mají problém s odbytem velkých skladových zásob.

„Situaci pořád nevnímáme jako stabilní, aktuálně například registrujeme problémy, kterým čelí velkoobchody s elektrem. V minulosti nakoupily obrovské množství panelů za vysoké ceny a dnes jich mají v řadě případů prakticky plné sklady a nevím co s nimi. Respektive je prodávají hluboko pod tehdejší nákupní cenou, nyní klidně i za třetinu,“ uzavřel Pavel Urubek.

O společnosti MJEnergie

Společnost MJEnergie (Myjsmeenergie s.r.o.) je objemově největším externím prodejcem energií pro firmy v České republice. Vznikla v říjnu 2020, za první rok existence přitom prodala 1,8 TWh energie. Kromě elektřiny a plynu se zaměřuje také na řešení osvětlení, fotovoltaiku, rekuperace či topení a klimatizace. Mezi její klíčové partnery patří E.ON, Energetický a průmyslový holding či Pražská plynárenská. Ve společnosti aktuálně působí dvacetičlenný tým s třicetiletými zkušenostmi v oboru energetiky.

Avizovaný konec některých uhelných elektráren v příštím roce může spustit dominový efekt. Dá se proto očekávat, že stát tyto elektrárny raději dočasně podpoří, aby nerentabilní provoz ukončily později. Jako náhrada budou v nejbližších letech sloužit plynové elektrárny v kombinaci s importem elektřiny ze zahraničí. A to do doby, než stát dokončí výstavbu nových jaderných bloků, uvádí ve svém komentáři Pavel Urubek, jednatel společnosti MJEnergie.

Riziko postupného vypínání uhelných elektráren je z hlediska tuzemské energetiky naprosto zásadní. Uhlí se na tuzemské výrobě elektřiny stále podílí zhruba ze 40 procent, především ale tento zdroj slouží k vykrývání období, kdy zejména obnovitelné zdroje elektřinu vyrábět nemůžou. Jedná se tedy o strategicky naprosto esenciální zdroj.

Existují přitom reálné obavy, že první uhelné elektrárny se kvůli nerentabilitě začnou uzavírat už po nadcházející topné sezoně. Ačkoliv si to řada subjektů zatím stále nechce připustit, je potřeba s tímto faktem pracovat jako s variantou, která je jednoznačně na stole. Před třemi lety si ostatně také téměř nikdo nepřipouštěl, že cena elektřiny či plynu může vystoupat do astronomických částek.

Na jednu stranu sice platí, že uhelné elektrárny, které avizovaly možné ukončení provozu už v příštím roce, odpovídají zhruba objemu elektřiny, který Česko vyváží. Na první pohled by se tedy nemuselo jednat o drastickou změnu. Nicméně na druhou stranu bychom měli mít velké obavy z takzvaného dominového efektu. Tedy z momentu, kdy provoz ukončí první subjekt na trhu a vyšlape tak cestu ostatním hráčům, aby svůj krok výrazně uspíšili ještě před původně avizovaným rokem 2035.

Neekologický paradox

Česká energetika tak stojí před velkým rizikem. Nejpravděpodobnějším řešením se aktuálně jeví snaha o dočasnou dotační podporu uhelných elektráren, která by měla vyřešit problém nerentability jejich provozu. Jedná se přitom s ohledem na Green Deal o velký paradox. Ačkoliv Evropa stále usiluje o vytyčené bezemisní cíle, Česko reálně stojí před situací, že bude dočasně aktivně podporovat uhelné elektrárny, jimž mimo jiné podráží nohy ceny evropských emisních povolenek.

Pokud k podpoře uhelných elektráren směrem od státu dojde, bude se jednoznačně jednat o dočasnou záležitost, která zároveň nebude dlouhodobě politicky udržitelná. Očekáváme proto, že klíčové státní subjekty v návaznosti na to přistoupí ke kombinaci tří různých řešení, která by „díru“ po uhelných elektrárnách měla zacelit. Je to vybudování plynových elektráren, dovoz elektřiny ze zahraničí a stavba nových jaderných bloků.

Plynové elektrárny v kombinaci s dovozem elektřiny

Jako v uvozovkách nejjednodušší náhrada uhelných zdrojů se aktuálně jeví stavba plynových elektráren. Plyn je evropskými institucemi vnímán lépe než uhlí, stavební proces těchto elektráren by zároveň neměl být tolik časově náročný jako v případě jádra. Plnohodnotná náhrada uhlí plynem se ovšem aktuálně taky nejeví jako reálná. Plynu je sice aktuálně dostatek, nicméně při budování velkého množství plynových elektráren nejen v Česku by se situace rychle změnila. Nehledě na fakt, že velká část plynu se do Evropy dostává v podobě LNG, což z hlediska evropských zelených cílů nepředstavuje nijak výraznou úsporu emisí.

Plynové elektrárny tak v reálu zřejmě nahradí jen část těch uhelných. Znamenat to bude nutnost získávat část elektřiny ze zahraničí, ze současného vývozce se tak nejpozději do 10 let staneme dovozcem. A ačkoliv roadmapa české energetiky hovoří o tom, že do Česka může být do budoucna dovážena až pětina elektřiny, v reálu to bude spíše méně.

Kombinace těchto dvou řešení tak bude určitým přemostěním před dostavěním nových jaderných bloků, které velkou část uhelných elektráren v budoucnu nahradí. Potrvá to však dále. I kdyby se totiž mělo kopnout do země už zítra, tak tyto nové zdroje určitě nebudou do zmíněného roku 2035 stát. Tak daleko totiž ani celý proces není.

Autor komentáře: Pavel Urubek, jednatel společnosti MJEnergie (foto zde)

O společnosti MJEnergie

Společnost MJEnergie (Myjsmeenergie s.r.o.) je objemově největším externím prodejcem energií pro firmy v České republice. Vznikla v říjnu 2020, za první rok existence přitom prodala 1,8 TWh energie. Kromě elektřiny a plynu se zaměřuje také řešení osvětlení, fotovoltaiku, rekuperace či topení a klimatizace. Mezi její klíčové partnery patří E.ON, Energetický a průmyslový holding či Pražská plynárenská. Ve společnosti aktuálně působí dvacetičlenný tým s třicetiletými zkušenostmi v oboru energetiky.

Neriskovat a co nejrychleji využít výhodnou nabídku. Tak by se dal popsat letošní trend u firem a obcí, které neměly uzavřené kontrakty na energie. Za první kvartál jich podle dat společnosti MJEnergie uzavřela novou smlouvu hned polovina. Jedná se o výraznou změnu nejen oproti období energetické krize, ale i ve srovnání s předkrizovými roky, a to o zhruba 20 procentních bodů. Firmy také stále ve velké míře poptávají fotovoltaiku, ovšem pouze pro vlastní spotřebu. V následujících měsících lze u podniků očekávat i snahy o optimalizaci nákladů v distribuční složce.

Firmy a obce v letošním roce uzavírají nové smlouvy na plyn elektřinu velmi brzy. Ukazují to statistiky společnosti MJEnergie, která je objemově největším externím prodejcem energií pro firmy v České republice. „Po prvním kvartálu máme zasmluvněnou polovinu zákazníků, což historicky nepamatujeme. S posledními dvěma roky se tento stav nedá vůbec srovnávat. Zajímavé ale je, že množství zasmluvněných zákazníků převyšuje i období před energetickou krizí. Touto dobou měla totiž uzavřenou smlouva zhruba jen třetina klientů,“ uvedl obchodní ředitel společnosti Jan Šmíd.

Podle něj je klíčovým faktorem psychologický efekt. „Zákazníci nechtějí riskovat jako poslední dva roky. Využili proto poklesu cen v prvních dvou měsících roku, kdy se hladina pohybovala i pod 70 eury za megawatthodinu, tedy i pod dlouhodobým očekáváním Světové banky,“ doplnil Jan Šmíd. Firmy v tomto směru využívají fixace nejčastěji na dva nebo na tři roky, oproti minulému roku se přitom z hlediska jejich množství jedná o naprosto opačný trend. Do loňských letních prázdnin totiž uzavřela kontrakt jen pětina firem, zbylých 80 procent pak smlouvy řešilo až na podzim.

Nejistota pramenící z geopolitických aspektů

Klíčovým faktorem v minulých dvou letech bylo u firem vyčkávání na lepší cenu, ta však v řadě případů nebyla k dispozici. Podniky proto čekaly až do poslední chvíle a konec roku byl z hlediska uzavírání kontraktů na elektřinu a plynu značně hektický. „Takoví hráči se na trhu budou vyskytovat i v letošním roce. Nicméně jejich podíl odhadujeme na 10 procent. Jedná se buď o subjekty, které vyčkávají do poslední chvíle na nejlepší cenu anebo o firmy, které nevnímají nový kontrakt na energie jako prioritu a řeší ho až na poslední chvíli,“ řekl obchodní ředitel společnosti MJEnergie.

Jedním z důvodů, proč firmy budou na uzavření smlouvy na energie letos pospíchat i v dalších měsících, je podle Šmída výrazná nejistota na trhu. Ačkoliv je plynu v zásobnících dostatek a s ohledem na blížící se léto bude dostatečně saturovaný i trh s elektřinou, klíčovým faktorem zůstává geopolitický aspekt. Typickým příkladem může být například riziko eskalace konfliktu na Blízkém východě, která by mohla zapříčinit nárůst cen obou komodit. „Trh je po událostech za poslední více než 2 roky opatrný a geopolitické faktory, které dříve neměly takovou váhu, nyní začínají být více rizikové,“ sdělil Jan Šmíd.

Fotovoltaika jen pro vlastní spotřebu

Z hlediska dalších trendů lze u firem stále pozorovat velký příklon k fotovoltaice, ačkoliv ve srovnání s panikou v předchozích dvou letech je zájem o něco nižší. Důvodem je i to, že zatímco dříve řada firem usilovala o vybudování fotovoltaické elektrárny i proto, že chtěla elektřinu dodávat do sítě, v současnosti podniky preferují toto řešení pouze pro vlastní spotřebu. Rozhodujícím faktorem je v tomto směru pokles výkupních cen elektřiny. „Ještě vloni jsme měli klienty, kteří za každou megawatthodinu obdrželi po započtení všech nákladů 3800 korun. Dnes je to maximálně 500 korun, což pro firmy přestalo být obchodně zajímavé,“ doplnil Šmíd.

Do budoucna u podniků zároveň očekává větší snahu o optimalizaci distribuční složky na fakturách. Pojit se s tím nejčastěji může kromě zmíněné fotovoltaiky zejména výměna jističů, které u větších firem mohou v distribuční složce ušetřit za rok i desetitisíce korun. Podle Šmída však řada podniků začne tuto záležitost řešit až v momentu, kdy uvidí na fakturách letošní nárůst distribučních poplatků. „Ačkoliv debata ohledně cenového rozhodnutí byla na konci loňského roku poměrně bouřlivá, firmy se poplatky v distribuční složce začnou více zabývat až v momentu, kdy se jich problém začne týkat. Dosud se primárně věnovaly prakticky pouze ceně silové elektřiny,“ uzavřel obchodní ředitel společnosti MJEnergie.

O společnosti MJEnergie

Společnost MJEnergie (Myjsmeenergie s.r.o.) je objemově největším externím prodejcem energií pro firmy v České republice. Vznikla v říjnu 2020, za první rok existence přitom prodala 1,8 TWh energie. Kromě elektřiny a plynu se zaměřuje také na řešení osvětlení, fotovoltaiku, rekuperace či topení a klimatizace. Mezi její klíčové partnery patří E.ON, Energetický a průmyslový holding či Pražská plynárenská. Ve společnosti aktuálně působí dvacetičlenný tým s třicetiletými zkušenostmi v oboru energetiky.