V poslední době se lidé častěji setkávají v obchodech s falešnými slevami a slevovými kartičkami, které nabízejí zákazníkům při jejich použití markantní rozdíly v cenách. Česká obchodní inspekce (ČOI) zjistila v posledním čtvrtletí až 40 % porušení právních předpisů v souvislosti se slevami. Zeptali jsme se marketingových odborníků, jaký mají pohled na tuto situaci.
Pokuty nejsou řešení, e-shopům se to stále vyplatí
Podle Jana Skovajsy, zakladatele a CEO digitální agentury MyTimi, www.mytimi.cz, nemá legislativa šanci spotřebitele ochránit a např. z jejich dat na e-shopech vidí, že kdo neposkytuje „nálepku“ sleva, ať už je skutečná, či nikoliv, tak prostě neprodává. Tzn. každý hráč je pak plně ochoten podvádět slevy jen, aby prodával, protože je to spíše otázka konkurenčního boje a přežití. Jan Skovajsa se obává, že pokuty, které rozdává ČOI nejsou dostatečně demotivující.
„Ze skutečných i falešných slev jsou i malé e-shopy schopné dostat minimálně o 1 milion více v tržbách, než by dostali bez nich. Tzn. zůstane jim z toho 600 tisíc a pokud dostane pokutu 100 tisíc, tak se to jednoznačně vyplatí, a to se bavíme o e-shopech o 5 zaměstnancích. Větší e-shopy z toho mají desítky milionů,“ uvádí Jan Skovajsa. Pravomoci ÚOHS jsou podle Jana Skovajsy dostatečné, bohužel však aktuálně nemají dostatečný bič na vymožení. Zmiňuje, že si s těmito problémy neporadili ani jiné evropské země. „Např. Japonsko/USA je na tom daleko hůře než CZ. Obecně bych řekl, že to je naučené spotřebitelské chování. Kde všichni prostě čekají slevu ať už je reálná anebo nikoliv,“ sdílí svůj názor Jan Skovajsa.
Je to vlastní zodpovědnost každého zákazníka
Zda jsou pokuty od ČOI dostatečně demotivující je podle Tomáše Vacka, podnikatele a partnera reklamní agentury Contexto, www.contexto.cz, spíše otázka na ČOI a jejich interní analýzu kolik procent pokut jsou schopni vymoci. Pokud je toto procento nízké, pak je to jistě bod k řešení. Je to stejné jako jakýkoliv jiný manažerský úkol. Tomáš Vacek se domnívá, že pravomoci ÚOHS jsou dostatečně. „Problém je dle mého názoru v tom, že lidé jsou čím dále tím více neochotni přebírat zodpovědnost za své chování. To, zda si koupím lahev Plzně v supermarketu za 50 Kč jen proto, že je na ní napsáno akce je přeci moje zodpovědnost a moje rozhodnutí. Pokud nejsem schopen udržet v hlavě přiměřenou cenovou relaci nebo se v případě nejistoty podívat na internet do telefonu, pak si nejsem jistý, že jsem schopen plnohodnotně fungovat v rámci společnosti,“ říká Tomáš Vacek.
A naopak, pokud budeme lidi motivovat k tomu, aby za své činy zodpovědnost přebírali, pak budou jistě i více nuceni si konkrétní cenové hladiny pamatovat. Budou-li tyto mít v hlavě, pak je pravděpodobnost, že budou nachytáni na falešnou cenovou akci jistě nižší. To pak bude mít za následek i snižování množství akčních nabídek, protože lidé budou chodit tam, kde dostanou stabilně dobrou cenu, a nejen rádoby akci. „Středně době je toto tedy cesta k ozdravení trhu, ne další restrikce a regulace. Přílišné ochranitelství není dobré ani pro děti a ani pro spotřebitele,“ uzavírá Tomáš Vacek.
Podnikatelé mají právo si určit, za kolik budou prodávat své zboží
„Nejsem příznivcem nadměrných regulací a předpokládám, že zákazníci supermarketů jsou svéprávní,“ uvádí Ondřej Tyleček, generální ředitel kreativní agentury Fairy Tailors, www.fairytailors.cz. Dodává, že pokud se zákazníci rozhodnou zřídit si slevovou kartu a poskytovat tak supermarketu informace o svých offline nákupech, činí tak zcela dobrovolně a vědomě s cílem získat výhodu v podobě nižší ceny zboží. „Stejně tak jsem zcela proti tomu, aby legislativa nařizovala obchodníkům, kdy a v jaké maximální výši mohou nabízet slevy nebo jaký podíl zboží může být zlevněn, jak je tomu například od roku 2018 ve Francii. Odsuzuji nekalé a klamavé praktiky. Není ovšem rolí státu říkat podnikatelům, za kolik mají prodávat své zboží,“ sdílí svůj názor Ondřej Tyleček. Dle něj zákazníci velmi rádi zaplatí za levnější výrobek svými daty, to platí jak na internetu, tak v offline světě. Množství dat, která jsou supermarkety schopny o svých zákaznících na základě kartiček shromažďovat, však je zcela zanedbatelné ve srovnání s digitální stopou, kterou za sebou tíž zákazníci běžně zanechávají na internetu během návštěvy libovolné sociální sítě nebo webové stránky.
