Sociální sítě slouží mladým sportovcům jako prostor pro sdílení úspěchů a čerpání inspirace. Při nekritickém využívání však často negativně ovlivňují koncentraci na výkon a vedou ke ztrátě motivace. Spíše než volit cestu zákazů, je podle odborníků užitečnější učit děti a mladistvé s nimi vědomě pracovat. Kromě trenérů je v daném směru důležitá zejména role samotných rodičů.
Podle průzkumu Generali České pojišťovny věnuje 70 procent českých dětí a dospívajících sociálním médiím denně alespoň tři hodiny. Pětina dokonce více než pět hodin. Čas strávený na sítích přitom ovlivňuje řadu oblastí běžného života, včetně sportování.
Jednou z typických činností, ke které sociální média v rámci sportování často vybízejí, je vzájemné srovnávání. „Děti vidí na sociálních sítích jen dokonalé výsledky, úspěchy, medaile a potlesk. Ale nevidí tu cestu za tím, tedy chyby, únavu, pochybnosti, dřinu. Začnou pak mít pocit, že nejsou dost dobré, když nejsou pořád úspěšné,“ vysvětluje Ivana Vacková, mentální trenérka sportovců, lektorka a pedagožka. Vést to podle ní může ke stresu, úzkosti a někdy až ke ztrátě radosti ze sportu.
Přestimulovaný mozek
Stejně tak diskutovaným problémem je vliv sociálních sítí na pozornost a koncentraci. Platformy jako Instagram a TikTok jsou založeny na nekonečném proudu krátkých videí, který nutí uživatele neustále přeskakovat z jednoho obsahu na druhý. Každý nový obsah přitom spouští v mozku malou dávku dopaminu a udržuje jej v očekávání dalšího podnětu.
„Pokud se sportovci při výkonu nedaří, nemůže jednoduše posunout palcem po displeji a od problému odejít. Naopak, musí být ještě více koncentrovaný a trpělivý. V praxi však vidím, že právě s tím dnes mají mladí sportovci často velké problémy,“ popisuje David Vavruška, bývalý ligový fotbalový trenér a mentální kouč ve společnosti SMT Academy. Ta využívá švýcarský koncept mentálního tréninku a tvoří ji profesionální tým lektorů s reálnými zkušenostmi z vrcholového sportu.
Zákaz není řešení
Podle Lucie Veselé, koučky, mentorky a bývalé profesionální cyklistky, je proto pro mladé sportovce ideální před a po výkonu sociální sítě raději vůbec nepoužívat. Vyhýbat by se měli právě zmiňovanému scrollování nekonečného obsahu. Zároveň si však nemyslí, že by bylo dobré jim tyto nástroje úplně zakazovat.
„Je důležité, aby se s nimi postupně učili pracovat, poznali, co jim přinášejí a co naopak berou. Jen tak se dokážou naučit nepouštět si kritiku k tělu, zvládat odmítnutí a budovat zdravé sebevědomí, které nestojí jen na počtu lajků. Jde o to najít rovnováhu, používat sociální sítě vědomě a s mírou,“ uvádí.
Při kritickém přístupu mohou sociální sítě mladým sportovcům sloužit i jako pozitivní zdroj inspirace. „Doporučuji sítě používat s vědomím, že to, co tam vidíme, není celý obraz. Pak mohou být skvělou inspirací. Děti se mohou učit z motivujících příspěvků, sledovat sportovce, kteří mluví o svých emocích, neúspěších a o tom, že i cesta je důležitá,“ vysvětluje Ivana Vacková.
Vzor v chování rodičů
Faktor sociálních sítí je podle Davida Vavrušky jedním z důvodů, proč stále více rodičů hledá pro své děti sportovní mentální kouče. Z jeho zkušenosti je však zároveň důležité nezapomínat na to, že vzor pro své chování by měl mít mladý sportovec zejména doma. „Pokud rodiče dítěti nařizují omezovat sociální sítě, a přitom jsou sami značnou část dne online, nebude to zpravidla fungovat,“ nastiňuje.
„V rámci sportovní mentální přípravy víme, jak se sociálními sítěmi pracovat. Rodiče si však nemohou myslet, že přivedou dítě do oddílu nebo školy a tam se vše samo vyřeší. Důležité je, aby šli oni sami správným příkladem, protože děti mají již odmala tendenci zrcadlit jejich chování,“ uzavírá zástupce SMT Academy.