Tím, jak rostou děti úspěšných lidí, kteří disponují majetkem v řádu stovek milionů korun, přichází zjištění, že spíše, než samotné peníze je potřeba dětem předat znalosti a zkušenosti, jak s majetkem nakládat. Aby z něj nebyl zlý pán, ale dobrý sluha.
Klienti Fichtner Wealth Managers jsou úspěšní podnikatelé, experti na budování firem, ne nutně na finanční aktiva, a proto oceňují, když jim firma pomůže do správy majetku vtáhnout i mladší generaci. Ačkoliv má Vladimír Fichtner více než 30 let zkušeností na finančních trzích, tak pochází z učitelské rodiny. „Když mi učitel na střední roztrhal přihlášku na „pajdu”, dal jsem se na ekonomiku, ale geny na vzdělávání a vztah ke vzdělávání mi stále zůstaly,“ vzpomíná Vladimír Fichtner, zakladatel Fichtner Wealth Managers.
Doma u Fichtnerů se o penězích nikdy nemlčelo. Ale také z nich nedělali modlu. Brali je jako nástroj – k tomu, aby žili dobře, mohli pomáhat druhým a budovat něco, co má a bude mít smysl i za dvacet let. A právě tak se je snažili představit nejen jejich dětem, ale také dětem jejich klientů.
Zvědavost je nejlepší učitel
I ty nejmladší děti ve věku osmi či deseti let můžeme vést k péči o majetek. Jen je potřeba si uvědomit, že mají málo trpělivosti.
Přestaňte vysvětlovat, vynechte složitá pravidla a prostě si hrajte. Nejde o to, aby detailně rozuměly všemu, jde o to, aby slyšeli pojmy jako akcie, dluhopis, dividenda atd.
„My jsme s našimi dětmi od útlého věku hráli zjednodušenou verzi hry Finanční svoboda. Nejdřív jsme zkrátili pravidla. Po dvou minutách už kupovaly akcie. Nevěděly, co to je, ale bavilo je to,“ říká Fichtner.
Jednou ve firmě hráli i s dětmi jejich klientů. Nějakou chvíli poté dítě slyšelo, jak se s nimi jeho táta baví o svém portfoliu. Když položil telefon, tak se ho jeho syn zeptal: „Tati, máme taky nějaký dividendy?“. A to je přesně ten moment, kdy má dítě zájem a může se něco naučit.
Hledání jistoty ve světě, který se mění
Puberta je období chaosu. V hlavě, v těle, ve vztazích. A stejně to může působit i trh. Učíme děti, že i když je svět nejistý, můžou se na něj dívat z jiné perspektivy.
Když hrály plnou verzi Finanční svobody se skupinovým koučinkem, zažili scénář, kdy trh spadl o 30 %. Jedno z dětí řeklo: „Tak teď bych koupil víc.“
Děti si za víkend prožijí 120 let života. Čtyřikrát po 30 letech. Nejprve budování majetku a pak jeho správu. Nenásilnou formou tak načerpají investiční zkušenosti, které by jim záviděli i senioři. A rozhodně to není o tom, že by vyloženě musely mít rády matematiku. „Pozitiva slyšíme třeba i od umělecky založené dívky, kterou rodiče museli donutit, aby přišla,“ říká Vladimír Fichtner, zakladatel Fichtner Wealth Managers.
Jaký to má dopad? „Zrovna nedávno mi jedna klientka nadšeně říkala, jak si její 19letý syn v březnu otevřel investiční účet a zainvestoval své první peníze. Přitom nestuduje ekonomiku, ale prvním rokem medicínu. Jen ve svých 15 patnácti strávil víkend hraním investiční hry,“ vysvětluje Fichtner.
První opravdová rozhodnutí
U dětí, které prošly hrou a začínají chápat základy investování, přichází další krok: praxe. Neznamená to, že musí hned dostat miliony.
Někdy to začíná jinak – tím, že se dítě stane správcem účtu vedeného na rodiče, ale má na starosti rozhodování. Nebo že dostane část výnosu z rodinného portfolia k vlastnímu rozhodování. V některých rodinách děti investují samy – třeba z dividend, které jim plynou z účasti na rodinném majetku.
Viděli jsme, jak to změnilo přístup. Jedna z dcer klientů Fichtner Wealth Managers dostala nejprve milion. Nic moc se nestalo. Když pak měla miliony tři – začala se ptát, zapisovat si, sledovat výnosy, přemýšlet. Ne proto, že musela. Ale proto, že chtěla. Protože už šlo o její životní úroveň.
Když dítě ví, že jeho rozhodnutí ovlivňují jeho vlastní budoucnost, přemýšlí jinak. Neptá se: „Co mi přineseš?“ Ale: „Co udělám já?“ Když mají vlastní kůži ve hře, možná přijdou chyby, ale také tolik potřebná sebedůvěra. A navíc je lepší přijít o dvacet tisíc teď než o dva miliony později.
Skutečné peníze, skutečná zodpovědnost
Mladí lidé, kterým je osmnáct a víc, chtějí vědět, že jim věříte. Tady je prostor pro jejich vlastního poradce, pro investiční strategii, pro jejich vlastní investiční účet.
„Vzpomínám si, když jsme volali novopečeným plnoletým sourozencům při poklesech v dubnu, že by bylo dobré nakoupit při poklesech. Do té doby vše řešil jejich otec. Před 10 lety jim dal každému 1 milion korun do konzervativního portfolia. Teď tam mají mnohem víc a zodpovědnost je na nich,“ přináší zkušenost Vladimír Fichtner, zakladatel Fichtner Wealth Managers.
Vzhledem ke svým zkušenostem a hraní her udělali správné rozhodnutí. S klidem a rozvahou nakoupili ve chvíli, kdy se celý svět chvěl nejistotou nad tarify. Ne vždy máme šanci to vyhodnotit takto rychle, ale teď už víme, že z dlouhodobého pohledu šlo jen o malou epizodu.
Zodpovědnost se dost dobře nedá naučit slovy. Ale můžete ji svým dětem dát do ruky. A pak se dívat, co se bude dít. Při troše štěstí budete příjemně překvapeni, jak vám děti rostou před očima.
Partnerství, které má vydržet
Jedna z nejdůležitějších dovedností, kterou chtějí ve Fichtner Wealth Managers dětem předat, není jen znalost akcií nebo fondů. Je to schopnost mluvit o penězích otevřeně a věcně.
V mnoha rodinách se o majetku mlčí – z ostychu, z obavy, že by se děti zkazily, nebo prostě proto, že se to „nedělá“. U Fichtnerů to doma chtěli jinak.
Založili tedy rodinnou banku. Ne jako nějakou oficiální instituci, ale jako platformu pro společné rozhodování o majetku rodiny. Všichni mají hlas, všichni přemýšlejí. Každý se může vyjádřit, každý se může něco naučit.
Jeden z jejich synů se zeptal, zda by si nemohl vzít překlenovací úvěr na auto. Řešili to jako rodina – co, proč, jaké riziko. Děti samy navrhly podmínky půjčky, včetně úrokové sazby a splatnosti. To nebyla hra. To byl trénink na život.
Když dítě ví, že jeho hlas má váhu, začne přemýšlet jako plnohodnotný partner, ne jako dítě. A o to ve skutečnosti jde.
„Nechceme vychovat děti, které podlehnou lákadlům, jenž peníze představují. Nechceme, aby naše děti prožily celý svůj život ve stínu svých rodičů nebo se ve strachu, aby své rodiče nezklamaly,“ říká Fichtner.
Naopak je cílem firmy vychovat děti, které si uvědomují zodpovědnost za majetek, jenž rodiče vybudovali. Je důležité vychovat sebevědomé děti, kterým jednoho dne rodiče rádi svěří majetek, protože budou vědět, že s ním dokážou velké věci.
Začít můžete i bez milionů. Ale musíte chtít
Nejde o částku, ale o přístup. I když má rodina jen pár tisíc korun měsíčně navíc, může s dětmi začít diskutovat o tom, jak se peníze chovají. Může zavést jednoduché kapesné s úrokem. Může hrát hry. Může si jednou za měsíc sednout a říct si: „Co jsme se naučili? Co bychom mohli zkusit jinak?“
„A co je nejdůležitější – nemůžeme čekat, že děti se o penězích naučí ve škole nebo v bance. Ty jim možná řeknou, co je akcie. Ale neřeknou jim, proč se nebát propadu. Neřeknou jim, jak si vybudovat vztah k odpovědnosti, jak se rozhodovat s klidem,“ míní Vladimír Fichtner, zakladatel Fichtner Wealth Managers.
Tohle musí přijít od nás. Od rodičů. Od prarodičů. Od rodinného poradce, který má čas a trpělivost. A především – od toho, že chceme. Protože když to dítě jednou převezme po nás, bude záležet nejen na tom, kolik dostane. Ale co s tím bude umět.
Kdo je Vladimír Fichtner
Vladimír ve finančním světě začínal již v roce 1991, kdy ještě jako student posledního ročníku VŠE obor ASŘ nastoupil jako ajťák, celkově šestý člověk, k Petru Kellnerovi do PPF. V 1995 se pak přesunul do Pioneer Investments, kde později působil jako generální ředitel. V roce 2003 opustil svět korporátu a založil se svojí ženou Radkou investičně poradenskou firmu, která je dnes Fichtner Wealth Managers. Majoritu ve firmě se ženou prodali v roce 2020 a Vladimír opustil pozici ředitele.
Vladimír je dnes předsedou představenstva Fichtner a.s., pomáhá manažerskému týmu zavádět u klientů principy family governance nezbytné pro úspěšné mezigenerační předávání majetku nebo efektivní nastavování filantropických projektů s důrazem na samo-financovatelné nadace. Je autorem knihy Rodinné bohatství a spoluautorem podcastu Mezi Rentiéry, který se věnuje majetku, rodině, investicím i filantropii.
