Solární ohřev vody nabízí cestu k nižším účtům za energie

Využívání solární energie má většina lidí spjaté s fotovoltaickými panely a výrobou elektřiny. Stejně dobře ji lze ale použít i na termický ohřev vody, přičemž i tohoto řešení se týkají dotace Nová zelená úsporám. Díky nim lze dosáhnout až na 60 tisíc korun a výrazně tak urychlit návratnost investice. Ač systém celoročně nenahradí bojler, jde o úsporné a ekologické řešení, které přispěje ke snížení výdajů na elektřinu.

Jak funguje termický ohřev vody?

Představte si, že slunce je přírodní kotel, který vám každý den svítí přímo na střechu. Solární ohřev vody tenhle kotel chytře využívá – jen k tomu potřebuje pár pomocníků. Základem jsou solární kolektory, nejčastěji umístěné na střeše, ve kterých cirkuluje nemrznoucí kapalina. Ta se na slunci ohřívá podobně, jako když necháte hadici s vodou ležet celé odpoledne na trávníku.

Tahle horká kapalina pak proudí do zásobníku, kde ohřívá vodu, kterou používáte v domácnosti – ať už na sprchování či mytí nádobí. Mezi tím vším to celé koordinuje čerpadlo a chytrý regulátor, aby systém věděl, kdy co pustit, kdy co přepnout, a kdy radši nic nedělat, protože zrovna nesvítí slunce.

V létě, kdy svítí slunce téměř nepřetržitě, zvládne solární ohřev hřát vodu téměř zdarma, v přechodných obdobích pomáhá výrazně snížit potřebu klasického vytápění. „Při vhodném návrhu a správné instalaci se návratnost investice do solárního systému pohybuje v rozmezí několika let. Po jejím uplynutí systém dále snižuje náklady na provoz domácnosti, přičemž životnost kvalitního zařízení přesahuje 20 let,“ říká Martin Protiva, obchodní ředitel Ekonomických staveb.

Výhody solárního ohřevu vody však nelze redukovat pouze na finanční aspekt. Jde rovněž o způsob, jak domácnost může čerpat energii z obnovitelného zdroje, který je dostupný, spolehlivý a nezávislý na geopolitické situaci či výkyvech cen energií. Solární ohřev nezatěžuje životní prostředí spalováním fosilních paliv a představuje cestu k udržitelnějšímu bydlení.

Získejte dotaci až 60 tisíc korun

Cena solárního ohřevu vody se odvíjí vždy od konkrétní konfigurace systému, která se navrhuje individuálně podle potřeb a podmínek dané domácnosti. Do celkového návrhu vstupují faktory jako počet osob, míra zateplení, velikost objektu či jeho orientace. Obecně lze však uvést orientační částky. „Kompletní termický systém pro čtyřčlennou rodinu v rodinném domě obvykle vychází na 140 až 170 tisíc korun. Jeho předností je, že mu oproti fotovoltaice stačí menší plocha,“ popisuje Protiva.

Od února 2025 spadají veškeré menší a dílčí renovace rodinných domů do podprogramu Nová zelená úsporám Light, který nově zahrnuje také možnost získání podpory na pořízení solárního ohřevu vody, případně solárního přitápění pro účely přípravy teplé užitkové vody. Nejvýhodnější jsou dotace právě pro termické systémy, které jsou nejúčinnější. Dotace ale počítají i s alternativami – fotovoltaickým ohřevem či využitím tepelného čerpadla. V praxi se mohou jednotlivá doplňovat. Podmínkou pro získání podpory je, aby žadatel a všichni členové jeho domácnosti vlastnili nejvýše dvě nemovitosti určené k bydlení a měli v objektu minimálně pět let zřízen trvalý pobyt. Dům také musí být zkolaudován nejpozději k 31. 12. 2020.

Výše podpory pro rok 2025 je stanovena následovně:

  • Solární termický ohřev teplé vody s přitápěním – 60 000 Kč
  • Solární termický ohřev teplé vody – 45 000 Kč
  • Fotovoltaický ohřev teplé vody – 35 000 Kč
  • Tepelné čerpadlo pro ohřev teplé vody – 35 000 Kč

Stejná výše podpory platí i pro rekonstrukce skrze dotační program Oprav dům po babičce, kde lze ovšem dotaci až na 60 tisíc korun získat pouze v kombinaci s komplexní renovací.

Kromě standardní dotace mohou některé domácnosti čerpat i další zvýhodnění. Tzv. ohrožené domácnosti, mezi které se řadí senioři, osoby pobírající invalidní důchod třetího stupně, příspěvek na dítě či bydlení, mohou získat vyšší finanční podporu nebo využít bezplatného energetického poradenství.

Solární ohřev vody není vizí budoucnosti – je to funkční a ověřené řešení, které lze s využitím dostupných dotačních programů úspěšně realizovat již dnes. Pokud disponujete vhodnou střechou a zájmem o snížení provozních nákladů domácnosti, jedná se o krok, který dává dlouhodobě smysl – jak ekonomicky, tak ekologicky.

Platy nepedagogů, DTM i odpadové hospodářství. Co budou obce řešit v roce 2025?

Před českými obcemi leží v letošním roce řada náročných úkolů. Na jejich bedra přejde například financování platů nepedagogických pracovníků, což může ovlivnit plánované rozpočtové priority. Výzvou zůstává i splnění legislativních povinností v souvislosti s projektem digitálních technických map. Samosprávy se budou muset vypořádat také s novinkou v podobě nutnosti třídění textilu.

Financování nepedagogických pracovníků

Od září 2025 dojde ke změně financování nepedagogických pracovníků ve školách. Mzdy školníků, kuchařů či účetních již nebudou dále hrazeny přímo ze státního rozpočtu, ale prostředky na jejich financování přejdou na zřizovatele škol – tedy obce a kraje. „Navrhované změny přinášejí spravedlivější rozdělování peněžních prostředků, posilují pravomoci zřizovatelů a zajišťují dlouhodobější stabilitu finančního systému školství,“ uvedl Mikuláš Bek, ministr školství, mládeže a tělovýchovy.

Daný krok však vyvolává mezi starosty obavy, zda budou mít dostatek prostředků na pokrytí těchto výdajů, aniž by ohrozili jiné obecní rozpočtové priority. O konkrétní podobě a dopadech změny se tak bude ještě dále jednat.

Digitální technické mapy

Jednou z hlavních výzev, kterým letos budou obce čelit, je splnění povinností spojených s digitálními technickými mapami (DTM). Tento projekt má za cíl sjednotit a digitalizovat údaje o dopravní a technické infrastruktuře obcí a krajů. Jeho účelem je zpřesnit informace o sítích a polohopisu, usnadnit stavební řízení a zefektivnit správu území.

Zákon obcím od července loňského roku nařizuje aktualizovat do krajských DTM data o své dopravní a technické infrastruktuře (DTI). V praxi to znamená, že pokud se radnice rozhodne například pro stavbu nebo rekonstrukci chodníku, kanalizace či veřejného osvětlení, musí od stavebníka nebo zeměměřického inženýra převzít detaily o novém stavu polohopisné a výškopisné situace včetně dalších relevantních informací. Ty je pak nutné vložit v jednotném výměnném formátu (JVF) do digitální technické mapy.

„Pro obce může být pravidelná aktualizace a správa těchto dat organizačně i technicky náročná. Často proto využívají služeb externích dodavatelů, většinou stávajících partnerů pro poskytování geoinformačních služeb, popisuje Drahomíra Zedníčková, výkonná ředitelka společnosti TopGis. Ta pro obce provozuje mapovou aplikaci GisOnline, pomocí níž mohou samosprávy splnit zákonnou povinnost a zároveň efektivně spravovat vlastní mapové projekty.

Změny v odpadovém hospodářství

Novinky letos na samosprávy čekají i v oblasti nakládání s odpady. Od 1. ledna by měl být v každé obci umístěn kontejner na textil. Podle Ministerstva životního prostředí v současnosti separátní sběr textilu zajišťuje 63 procent měst a vesnic, většinou však prostřednictvím charitativních kontejnerů, což spadá do režimu prevence vzniku odpadu, nikoliv do systému odpadového hospodářství. Nemohou je tedy vykázat jako třídicí složku.

Vedle textilního odpadu se obce budou nadále vypořádávat i s problematikou elektroodpadu, jehož množství neustále roste. Povinnost odděleného sběru vysloužilých zařízení již platí, avšak v praxi naráží na řadu problémů. „Jednou z výzev je pro obce zajištění dostatečné informovanosti občanů o možnostech a výhodách recyklace. Další výzvou je zajištění sběrné sítě, která musí být dostupná a pohodlná pro všechny občany, včetně těch v menších obcích či odlehlejších regionech. Obce se rovněž musejí vypořádat s administrativními požadavky,“ upozorňuje Vítězslav Páral, manažer regionálních zastoupení společnosti REMA Systém, která sběr odpadních elektrozařízení zajišťuje.

Kroky k energetickým úsporám

Kromě náročných povinností se však před obcemi otevírají i nové příležitosti. Loni schválená novela energetického zákona Lex OZE II jim například poskytla snadnější cestu k výrobě a sdílení elektřiny v rámci energetických komunit. „Radnice tak mohou efektivněji nakládat s přebytky vyprodukované energie a využít je například k pokrytí spotřeby ve svých dalších odběrných místech nebo je sdílet s členy komunity. První signály nám ukazují, že sdílení elektřiny zatím funguje velmi dobře, počet energetických komunit by tak měl dále narůstat,“ říká Pavel Urubek, jednatel společnosti MJEnergie.

Nejpopulárnějším řešením pro výrobu vlastní energie zůstávají fotovoltaické panely. Na rozdíl od soukromníků, jejichž zájem o soláry v poslední době klesá, se poptávka obcí po daném řešení drží na vysoké úrovni. Dokládá to například počet žádostí samospráv o dotace na fotovoltaiku, který v loňském roce podle Státního fondu životního prostředí předčil očekávání.

Obce mají zároveň dobré předpoklady stát se lídry v komunitní energetice, a to především díky svému rozsáhlému majetku a infrastruktuře. Spravují totiž řadu větších budov, jako jsou školy, úřady či kulturní domy, jejichž střechy nabízejí ideální prostor pro instalaci solárních panelů. „Ne každá střecha je však kvůli orientaci nebo zastínění pro fotovoltaiku vhodná. Dobrým podkladem pro realizaci konkrétních projektů může být analýza oslunění z leteckých snímků, která ideální plochy přehledně identifikuje,“ uzavírá Drahomíra Zedníčková ze společnosti TopGis.

Exit mobile version