PressMob

Téměř pětina z dnešních českých vysokoškolských studentů už absolvovala studijní pobyt v zahraničí, v drtivé většině v rámci programu Erasmus+. Dalších 44 procent má v plánu takový pobyt během svého studia uskutečnit. Ale téměř 40 procentům vysokoškoláků se na zkušenou do zahraničí nechce nebo nad tím váhají. Vyplynulo to z průzkumu mezi 815 vysokoškolskými studenty, který v únoru a březnu 2025 uskutečnila společnost GTS Alive. Ta v Česku vydává a spravuje studentské průkazy ISIC.

„Jako hlavní důvody, proč se jim nechce třeba ani na jeden semestr vyjet, studenti uváděli obavy z uznání předmětů, finanční faktory nebo partnerský vztah. Dosti často se ale objevoval třeba i strach z neznámého. Přitom studenti, kteří už se ze zahraničí vrátili, hodnotí z 95 procent svou zkušenost pozitivně,“ okomentoval některá zjištění průzkumu ředitel GTS Alive Radek Schich.

Studenty, kteří již mají zahraniční pobyt za sebou, k výjezdu nejvíce motivovaly nové životní zkušenosti a rozšíření životních obzorů, cestování a poznávání nových destinací, touha po větší samostatnosti nebo po odpočinku od Česka a života zde. Až na pátém místě pak figurují potenciální studijní přínosy zahraničního studijního pobytu, které jako hlavní motivátor fungovaly jen pro desetinu studentů.

Mezi výrazy nejčastěji používané studenty při hodnocení zahraničního studijního pobytu patří „skvělá zkušenost“, „nezapomenutelné“, „naučilo mě to…“, „otevřelo mi to oči“, „doporučuji každému“, „nejlepší půlrok života“, „zocelilo mě to“, „poznal/a jsem sám sebe“.

Skoro 60 procent studentů si během pobytu vylepšilo názor na zemi, kde studovali, pouze 10 procent si ho zhoršilo. A jak zahraniční studia posunula jejich vnímání Česka? Více než třetina studentů si na domovskou zemi názor při pohledu ze zahraničí vylepšila, pouze 15 procent si ho zhoršilo. Téměř u poloviny zůstal názor na Česko stejný.

Nijak špatně ve srovnání nedopadlo nejen Česko jako takové, ale ani domácí vysoké školy. Celých 44 procent studentů hodnotí zahraniční katedru jako stejně kvalitní jako tu domovskou. Pokud už preferovali zahraniční vysokou školu – což nastalo v necelé třetině případů – patřili k hlavním důvodům tamní pedagogové, moderní metody výuky nebo výukové prostory. Naopak nejčastější výtky studentů, kterým zahraniční katedra nepadla do oka, směřovaly hlavně na obsah výuky.

Čeští studenti se příliš nesnaží si v zahraničí přivydělat, 8 z 10 tam nemělo žádnou brigádu ani jiný zdroj příjmu. Pravidelnou brigádu si našlo pouze 11 procent studentů. Svůj pobyt vysokoškoláci financovali hlavně ze stipendií a grantů – primárně z programu Erasmus+. Dalšími hlavními zdroji financí pak byly rodinná podpora a vlastní úspory.

Nejvíce oslovených vysokoškoláků absolvovalo studijní pobyt ve Španělsku. Velmi oblíbené je i Portugalsko. Studenti rovněž často vyjíždějí do Francie, Německa či severských zemí. Během pobytu prakticky ve všech zemích byli ovšem studenti spíše než s místními v daleko větším kontaktu s dalšími zahraničními studenty. A často se účastnili tamního studentského života, který drtivá většina účastníků studijních pobytů v nejrůznějších zemích označila za bohatý a živý.

Část českých škol by měla zlepšit způsob informování studentů o zahraničních studijních pobytech, třicet procent studentů o nich nemá dostatečné informace. Velká většina vysokoškoláků zná program Erasmus (správně nyní označovaný jako Erasmus+). Povědomí o dalších možnostech je ovšem daleko menší. Poměrně často studenti zmiňovali ještě „Freemover“, což je typ zahraniční mobility, kdy student vycestuje samostatně na univerzitu do zahraničí mimo oficiální výměnné dohody. Dalšími zmiňovanými programy, které si část studentů samovolně vybaví, byly například CEEPUS (střední a jihovýchodní Evropa), DAAD (Německo) nebo IFMSA (medicína).

Téměř 80 procentům studentů přijde výběr zahraničních studijních výjezdů a programů, nasmlouvaných jejich školou, jako kvalitní. V nabídce by ale uvítali ještě více „starých“ zemí EU, tedy států západní, severní a jižní Evropy. Na druhém místě by chtěli rozšířit studijní možnosti v Asii, dále pak v Austrálii a v USA. Naopak o studia ve východní Evropě vysokoškoláci moc nestojí.

8 studentů z 10 se domnívá, že jim absolvované studium v zahraničí pomůže v budoucí kariéře. Opačný pohled sdílí jen 7 procent vysokoškoláků, zbytek neví.

Výběr z typických odpovědí studentů na otevřenou otázku „Shrň prosím v několika bodech, jakou pro tebe zahraniční studijní pobyt znamenal studijní a životní zkušenost. Co tě to naučilo, co ti to přineslo, co se ti líbilo, co tě naopak zklamalo nebo překvapilo?

(odpovědi studentů ponechány v původním znění)

Byla jsem ve dvou destinacích, v Belgii a v Lotyšsku. Belgie se mi hodně líbila, protože malé město mělo kvalitní moderní univerzitu, stravování a širokou nabídku předmětů na rozdíl od me skoly. Město bylo malé, ale docela živý s bary, restaurace, kino a parky všude na rozdíl od Jihlavy.

Byla to skvělá možnost, jak někam vyjet a mít to díky stipendiu skoro celé zdarma. Pokud by byla možnost, určitě bych to zopakoval.

Hodně zodpovědnosti, samostatnosti a trpělivosti. Rozšířilo mi to obzory úplně ve všem, dozvěděla jsem se spoustu nového o dalších zemích od spolužáků erasmáků. Samozřejmě mi to zlepšilo komunikační schopnosti a dodalo odvahu zkoušet víc nových věcí. Překvapilo mě, kolik možností a aktivit škola nabízela mezinárodním studentům. Trochu mě zklamala moje mentalita, ze začátku bylo všechno úžasné a skvělé, ale pak wow fáze skončila a začalo se mi hodně stýskat po rodině a všem, co doma znám.

Itálie je známá tím, že se tu nikdo moc nikam nežene, ale když potřebujete informace, podepsat spoustu dokumentů a dostat odpovědi hlavně rychle, Itálie není úplně dobrý nápad. Univerzita Sapienza v Římě je sice velmi známá, ale prostředí je zastaralé, tolik studentů, že si při přednáškách nemají kam sednout a absolutně nikdo z italských studentů nemluví anglicky a že by byli vyloženě přátelští se taky říct nedá…

Naučilo – větší samostatnosti Přineslo – vědomosti , kamarády, dovednosti Zklamalo – někteří učitelé Překvapilo – mentalita místních

Naučilo mě to více samostatnosti, více si vážit věcí, hospodařit s financemi. Přineslo mi to tunu nových kontaktů, poznal jsem různé pohledy lidí a celkově jsem získal tunu obzorů. Líbila se mi prostě změna od toho běžného. Do života mi studijni pobyty v zahraničí dávají hodně, ať už to vnímám nebo ne. 🙂

Pobyt mi přinesl více sebejistoty. Poznala jsem mnoho dalšich zahraničních studentů, díky nim mohu lépe porovnat život v Česku a jinde. Norsko jsem dřive vnímala jako nejlepší zemi Evropy v mnoha ohledech, nyní vím, že to o tolik lepší není a že dokonalost (např hezké školní vybavení) má taky své nevýhody.

Poznala jsem nové přátele, osamostatnila jsem se, získala jsem nový pohled na vyučování, nabyla jsem nové vědomosti a zkušenosti

Přineslo mi to strašně moc nových zkušeností, ať už z zařizování věcí, seznamování se s lidmi, žít sama za sebe v úplně cizí zemi. Byl to nejlepší půl rok mého dosavadního života, poznala jsem lidi, se kterými se pořád vídám a v budoucnu budu chtít navštěvovat všude po Evropě. Zároveň mě to hrozně osamostatnilo a vím, že v budoucnu bych byla opět schopná odjet sama do cizí země.

Společnost GTS Alive s.r.o. v České republice vydává a spravuje studentské průkazy ISIC a žákovské průkazy ISIC Školák (ISIC Scholar), učitelské průkazy ITIC a okrajově i další průkazy. Firma vznikla v srpnu 2000. Jejím předchůdcem byla v Česku společnost GTS International. GTS Alive s.r.o. je součástí mezinárodní skupiny GTS Alive Group, jejíž centrála sídlí v Praze a spadají pod ni pobočky v sedmnácti zemích na čtyřech kontinentech.

GTS Alive prostřednictvím čipového identifikačního systému ISIC PORT také zajišťuje řadě základních a středních škol zabezpečení přístupů do jejich budov a systém elektronické docházky. Společnost mimo jiné zprostředkovává studentům i cestovní nebo úrazové pojištění.